Antonio CANOVA

Narodil se na úpatí Alp v benátském kraji. Již od dětství se v péči svého dědečka věnoval kamenosochařství. Pro Faliera vytvořil první monumentální díla, jako např.  Orfeus a Eurydika z roku 1776. Také další práce objednávali benátští patricijové. Vyznamenán několika cenami Akademie roku 1779 Canova získal studijní stipendium ve výši 300 dukátů a 28. prosince  1780odejel do Říma, kde byl hostem benátského vyslance Zulianiho. Tam studoval římské antické sochařství a vytvořil díla s převážně antickými a mytologickými náměty, jako Psyché a kupido, Daidalos a Ikaros, Minotaurus, či Théseus zabíjející kentaura (od 1804). Po obsazení Říma francouzskou armádou v roce 1798, se vrátil do Benátska. Od roku 1802 byl vrchním kustodem uměleckých sbírek Papežského církevního státu a roku 1815 z titulu své funkce organizoval návrat uloupených uměleckých pokladů zpět. Jeho zákazníky a patrony se v tomto mezidobí stali příslušníci rodiny Bonaparte. Později byl Canovovým významným klientem a ochráncem papež Kliment XIV., pro něhož vytvořil figurální náhrobek a VI. vévoda z Bedfordu. Nahota je v dílech Canovy, umělce výrazně ovlivněného řeckou plastikou, naprosto běžná. Když však jeho modelem byla Pauline Bonaparte, mladší sestra Napoleona, tehdy již císaře Napoleona I., zcela neoděná, vyvolala tato událost společenský skandál.