Carl ROTTMANN

V mládí byl ovlivněn příkladem svého otce, věnujícího se kresbě, a dalšími umělci působícími v Heidelbergu. V okolí tohoto univerzitního města vytvářel své krajinné scenérie, nejprve v technice akvarelu. Po přesídlení do Mnichova sledoval motivy bavorských a rakouských Alp. Ve znázornění krajin často využíval nadhledu, čímž zvyšoval jejich „heroické“ působení. Krajinné scenérie studoval až s vědeckou přesností, zvláště se soustředil na geologické jevy. V letech 1826–1827 navštívil poprvé Itálii a na základě tamějších studií vytvořil po návratu do Mnichova cyklus nástěnných maleb. Aby mohl zachytit i další italské scenérie, jak bylo přáním Ludvíka I., zavítal do Itálie ještě na konci dvacátých let. Tyto výjevy se vyznačují značnou monumentalitou a působivostí. Na prosbu bavorského panovníka se ve třicátých letech ocitl v Řecku, odkud přivezl množství velkoformátových skic provedených perem a akvarelem. Podle nich provedl v Mnichově nástěnné malby v technice enkaustiky. Rottmannova pozdní díla se vyznačují velkou uvolněností a jejich pojetí připomene například tvorbu Josepha Williama Turnera.