Erwin Dominik OSEN

Kvaš, který zobrazuje pohled z věže krumlovského zámku na nádvoří s máselnicí, je datován rokem 1911, kdy jako dvacetiletý mladík doprovázel Erwin Osen Egona Schieleho do Českého Krumlova, odkud byli nakonec oba neslavně odejiti pro své provokativní chování i neskrývanou erotickou náklonnost k půvabným dcerám prudérních maloměšťáků. Díky velkému zájmu o Schieleho, jenž byl z dvojice mladých autorů ten slavnější, máme velmi konkrétní představu o pobytu i prostředí, které umělce obklopovalo.
Zatímco ze života Schieleho známe každý sebemenší detail, Osenovo soukromí je zahaleno tajemstvím. Možná je to i tím, že patřil k velkým mystifikátorům. Na doporučení Gustava Mahlera vstoupil v šesti letech do baletní školy vídeňské Dvorní opery (Hofoper). Studoval na tamější akademii u Christiana Griepenkerla, kde se seznámil s Egonem Schielem, se kterým ho od té doby pojilo úzké přátelství. Privátně bral hodiny u A. Rollera. Od roku 1909 byl členem Neukunstgruppe. Vedle povolání divadelního malíře vystupoval také jako mim v různých varieté. Jeho expresionistické pózy inspirovaly Schieleho v celé řadě kreseb aktů. V roce 1912 převzal Schiele Osenův dočasný ateliér, neboť se Osen stal žákem Antona Brioschiho, dlouholetého šéfa výpravy vídeňské Dvorní opery. Roku 1914 vytvořil scénické dekorace pro ztvárnění prvního provedení Parsifala v Novém německém divadle v Praze (Neues Deutsches Theater in Prag). Do roku 1913 žil ve Vídni, později v Mnichově, Praze a New Yorku. Roku 1945 se vrátil do Vídně, po označeních Mim van Osen a Erwin Dom-Osen nyní používal Dom O-Sen, o svém původu šířil rozličné fámy. Od roku 1960 žil v Dortmundu.