Autoři zastoupení ve sbírce

František PREISS

(kolem 1660–1712)

Pražský barokní sochař a řezbář František Preiss pocházel pravděpodobně z rodiny drážďanských Preissů, která se usadila kolem roku 1580 v Praze na Hradčanech. Počátky jeho školení a umělecké dráhy jsou nejasné. Uvažuje se o tom, že se učil nejdříve v dílně olomouckého sochaře Františka Leblaose a poté pracoval v dílně známého pražského sochaře Jeronýma Kohla (tvůrce kašny na druhém nádvoří Pražského hradu). Právě s Kohlem ho spojovalo celoživotní přátelství, na jehož počátku byla pomoc staršího a zkušenějšího kolegy, jehož však Preiss posléze kvalitou práce předčil. Preissovo umění vyrůstalo z realismu Jana Jiřího Bendla a vyzrálo až do dynamického předznamenání pojetí Matyáše Bernarda Brauna. Umělec žil na Hradčanech, kde měl svoji dílnu a radniční šenk. V roce 1705 se zde stal starším konšelem. Roku 1709 podepsal společně s F. M. Kaňkou a Michaelem Václavem Halbaxem žádost o zřízení umělecké akademie v Praze, což svědčí o jeho váženém postavení a vysoké umělecké prestiži, kterou zajisté požíval. Preiss se věnoval většinou řezbářství, neboť dřevo bylo materiálem natolik poddajným, že v něm mohl vyjádřit nejniternější emotivní rozpoložení svých postav. Zpočátku byla jeho tvorba ještě poněkud strnulá, silně ovlivněná starší domácí manýristickou a časně barokní tradicí, zprostředkovanou mu právě jeho učitelem Jeronýmem Kohlem. Posléze však Preiss dospěl k překvapujícímu dynamismu a životnosti ztvárňovaných postav. V začátcích vrcholného baroka zaujímá nezastupitelné místo právě svým osobitým realismem čerpajícím z domácího prostředí, na rozdíl od projevu cizích sochařů (například drážďanští Heermannové nebo Vlach z Padovy Ottavio Mosto), tvořících ve stejném období. Jeho nejvýznamnějšími dochovanými díly jsou například monumentálně pojaté sochy českých patronů z chrámu sv. Víta (1696), výzdoba tří velkých oltářů v kostele sv. Mikuláše v Lounech, výzdoba hlavního oltáře v Doksanech (1703) a kamenné sochy světců pro kostel sv. Voršily na Novém Městě pražském (1709–1710), které jsou však většinou přisuzovány jeho pomocníkům.