Friedrich FEIGL

Friedrich Feigl náleží mezi nejvýznamnější průkopníky moderny v Čechách. V roce pražské Munchovy výstavy musí Feigl po prudké výtržnosti opustit pražskou akademii. Uchvácen moderním uměním spoluzakládá skupinu Osma. Jeho obrazy jsou přísnou kritikou odmítnuty, jediný Max Brod je vnímá pozitivně. V letech 1908 a 1909 Feigl vystavoval společně s Karsem a Nowakem na výstavě Spolku německých výtvarných umělců v Čechách.
Podobně jako v případě jiných českých avantgardistů prošlo jeho dílo logickým vývojem. Do Prahy se vrací v roce 1932 z Berlína. Ještě předtím, než došlo k definitivnímu přesídlení, navštívil na přelomu let 1932 a 1933 Palestinu, z níž si přivezl větší množství studií. Z hlediska širších událostí je takřka symbolické, že Žid Feigl pobývá v Jeruzalémě v době sílícího sionismu a nástupu Adolfa Hitlera v Německu k moci. Oproti rané tvorbě představuje vrcholné dílo Friedricha Feigla poměrně zajímavou syntetizující reakci na všechny důležité umělecké proudy, z nichž nakonec akcentuje především expresionismus.