Hendrick GOLTZIUS

Hendrick Goltzius patří bezesporu mezi nejproslulejší nizozemské rytce období manýrismu. Základy uměleckého školení získal u otce, malíře skla. Kolem roku 1575 přešel do učení ke vzdělanému harleemskému mědirytci Dircku Volckertszoonu Coornhertovi. Skrze Coornherta získal vazby na Philippa Galle, v jehož antverpském nakladatelství Goltzius vydával své první grafické listy. Od roku 1582 již tiskl rytiny ve svém vlastním nakladatelství v Haarlemu. V letech 1590–1591 podnikl cestu po Evropě, přičemž zcela zásadní význam měl pro Goltzia pobyt v Itálii, kde se s velkou pečlivostí věnoval studiu antického umění. Goltzius byl nejuznávanějším a nejžádanějším rytcem své doby a jeho umělecký vliv byl obrovský. Goltziovy technicky virtuózní rytiny se vyznačují důrazem na plasticitu těl a schopností dokonale charakterizovat materiály či proměnlivou modelaci lidské postavy, čehož dociloval propracovaným systémem vedení linií, šrafur i tečkování. Kontury Goltziových postav nejsou šablonovitě narýsovány, ale skládají se z měkce vybíhajících koncových čar, čímž je figurám propůjčena vibrující životnost. Sám Goltzius provedl více jak 300 rytin – portrétů, listů s alegorickou, historickou, mytologickou a náboženskou tématikou – a to jak podle návrhů svých, tak podle předloh dalších umělců (nizozemských manýristů i italských mistrů). Ještě plodnější byl jako inventor. Více než pět set Goltziových předloh realizovali jeho četní žáci a následovníci, mimo jiné jeho nevlastní syn a pokračovatel Jacob Matham, Jacob de Gheyn či Jan Saenredam. Po roce 1600 se Goltzius odklonil od rytecké práce, přenechal dílnu svému nevlastnímu synovi a věnoval se převážně malířství.