Jacob Philipp HACKERT

Studoval na berlínské Akademii, když byl dříve ovlivněn příkladem svého otce Philippa Hackerta. Příklady zprvu hledal v holandské barokní krajinomalbě a u Lorraina. Za krajinnými motivy se nejprve vydal do severního Německa a Skandinávie. Při další cestě, do Paříže, sledoval hlavně příklady holandského malířství. V roce 1768 se vydal do Itálie, aby v Římě pobyl téměř dvě desetiletí. Zde se setkával hlavně s okruhem německých usedlíků, k němuž patřil například Johann Joachim Winckelmann. Zdejší prostředí a kontakty ho přivedly k vyzrálému novoklasicistnímu výrazu, který vkládal do svých komponovaných ideálních krajin. Následující období strávil v Neapoli ve funkci dvorního malíře. Zde se věnoval tvorbě klasicizujících vedut a kompozic se skrytě alegorickou tématikou, jak jsme toho svědky například v případě cyklu čtyř ročních dob. Jeho tvorbu ovlivnily v neposlední řadě nové archeologické průzkumy antických památek. Jeho tvorbu obdivoval Goethe, který mu věnoval monografii a zpracoval jeho písemnou pozůstalost.