Josef PRINKE

Josef Prinse se, stejně jako Wenzel Hablik, narodil v Mostu. Byl žákem pražské akademie u profesora Augusta Brömseho. Zabýval se soukromým studiem filosofie, jež se mu stala podstatou nazírání na umění. Soubory svých prací vystavoval v Krasoumné jednotě v Praze v letech 1920, 1922, 1925 a naposledy v roce 1928 (108 prací). V jeho vlastních poznámkách se nachází pozoruhodný doklad výtvarného přemýšlení: „Primární v malířství je formující tvořivá síla – černobílé musí mít prostory, barva musí ale prostor tvořit z plochy. Malíř by se měl zabývat mnoha malířskými technikami a z každé vydobýt světlo.“ Kvůli chudým rodinným poměrům se musel vzdát zprvu studií na vytoužené umělecké akademii. V roce 1911 odešel k armádě. Za první světové války podlehl téměř smrtelnému zranění při prvním nasazení na frontě v listopadu 1914 v Srbsku.

V období rekonvalescence se mu dostala do rukou kniha Rudolfa Steinera Jak dosáhnout poznání vyšších světů. Kromě toho dozrálo jeho rozhodnutí stát se malířem. Jako válečný invalida měl nyní možnost navštěvovat od roku 1918 akademii v Praze právě u Brömseho, duchovně orientovaného učitele s velkým charizmatem a pedagogickými vlastnostmi. V roce 1921 studia ukončil a na začátku dvacátých let se dál vzdělával ve Švýcarsku. Jako kdysi Kandinskij a umělci mnichovské avantgardy navštěvoval i Prinke přednášky Rudolfa Steinera, neboť hledal most mezi pozemským a duchovním světem. V letech 1923–1924 došlo k osobnímu setkání se Steinerem a k rozhovoru o malířství i o Prinkeho obrazech.

Dalším umělcovým významným životním mezníkem byla Praha, kde rozvíjel svébytné dílo s experimentálními technikami. Jeho kurzy malování nadšeně přijímali česky i německy mluvící účastníci. Zemřel 26. června 1945 v koncentračním táboře v důsledku týrání a vyčerpání. Část jeho prací zachránila na útěku z Prahy do Německa v roce 1945 Agnes Prinke, ale mnoho děl bylo zničeno.