Karel ŠKRÉTA

Jeden z nejvýznamnějších českých barokních malířů. Narodil se v Praze v protestantské rodině královského komořího. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Císař Maxmilián II. mu udělil rodový erb. Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře, snad Aegidia Sadelera. Po bitvě na Bílé hoře odešla rodina do emigrace: v roce 1628 do Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek,  kde se zdržel několik let. V roce 1634 přišel do Říma. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s přezdívkou Slackwart a Espadron (česky Šaršoun – meč). Po roce odešel zpátky do Saska a nakonec se vrátil do Čech. Usadil se v Praze, což mu umožnila konverze ke katolictví, a brzy se mu také podařilo vysoudit zpátky propadlý rodinný majetek, zřejmě měl vlivné přímluvce. Svými díly je zastoupen v předních sbírkách. Mezi nejznámější patří Podobizna rodiny řezače drahokamů Dionýsia Miseroniho (dnes v Národní galerii v Praze) nebo Marie Maxmiliána ze Šternberka jako pastýřka ve sbírkách na zámku Bechyně.