Wenzel HABLIK

Počátky Hablikovy tvorby spadají do školení keramické dílny v Teplicích (1898–1902), aby v letech 1902–1905 jako stipendista studoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni a měl tak příležitost inspirace Otto Wagnerem, Josefem Hoffmannem, Kolomanem Moserem, Gustavem Klimtem a dalšími důležitými vzory Vídeňské secese. To se mu po dalších studiích 1905–1907 na pražské akademii u profesora Franze Thieleho nakonec zúročilo, když se v roce 1907 setkal s mecenášem Richardem Bielem a trvale přesídlil do severoněmeckého Itzehoe, kde žil až do své smrti v roce 1934.
Zde se stal vizionářem utopistické architektury ve smyslu teorií Bruno Tauta a Paula Scheerbarta. Na severu Německa Hablikovo dílo, uskutečňované v autorově vlastním privátním domě a sídle jeho mecenáše zároveň, nenalezlo příliš velkého pochopení. Ostatně na severu v té době působili expresionisté Christian Rohlfs nebo Emil Nolde. Paralely s českou kubistickou architekturou, prvky expresionismu, ale také futuristické konstrukce spojují Hablika s kosmickými vizemi Františka Kupky a umělcova cesta od secesního dekorativismu k abstraktnímu ornamentu je myšlenkovou metamorfózou, která byla oceněna až dlouho po autorově smrti.