Aachenův portrét Sprangera

Vynikající malířská práce zhotovená na dřevěné desce je unikátním dokladem portrétního umění Hanse von Aachena (1552/56 – 1615). Obraz představuje podle fyziognomických zvláštností portrétovaného (lehce olizujícího si rtu a výrazných vrásek u kořene nosu) s největší pravděpodobností jeho malířského kolegu Bartolomea Sprangera (1546-1611). Obraz musel vzniknout nejpozději před Sprangerovou smrtí, tedy před rokem 1611. Rysy portrétovaného lze nejlépe srovnat s existující Sprangerovou podobiznou uloženou ve florentských sbírkách Uffizi (olej, 54 x 42,7 cm, inv.č. 1625), která znázorňuje Sprangera v krajzlovém límci. Dále se pak srovnávacím materiálem stává Alegorický dvojportrét Bartolomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové z roku 1600, zhotovený v mědirytině na papíře, který máme rovněž v naší sbírce.

Přestože Aachen studoval malbu v rodném Kolíně nad Rýnem, vypravil se ve svých dvaadvaceti letech do Benátek, kde měl příležitost se dokonale seznámit s italským malířstvím. Po té odešel do Říma a v polovině 80. let 16. století získával významné zakázky od toskánského Francesca I.  Medicejského. Již v Itálii vznikla portrétní plejáda jeho uměleckých přátel, s nimiž se měl opět později setkat v Praze – zejména pak Josefa Heintze, Giambologni a Bartolomea Sprangera. Od ledna 1592 je doložen Aachen jako dvorní malíř císaře Rudolfa II. Před tím byl však na pozvání Otto ze Schwarzenbergu v Mnichově a ve Frankfurtu a měl závazky v Augšpurku. Hans von Aachen do Prahy přesídlil až poté, co se v Mnichově 1. července 1596 oženil s Reginou, dcerou hudebního skladatele Orlanda di Lasso. Již předtím byl v roce 1594 císařem nobilitován s právem pečetit voskem. Náš obraz, který jsme získali v Londýně a který byl původně nabízen k prodeji v Mnichově, má na zadní straně červenou voskovou pečeť. Tento vzácný malířský skvost se stává prvotřídní ozdobou našich sbírek a významně doplňuje portrétní řadu malířových podobizen, které jsou nyní rozesety po celém světě. V nejbližší době se stane také předmětem podrobnějšího bádání, v němž bude nutné vyjasnit otázku datace a dalších uměleckohistorických souvislostí.