Anděl od Matyáše Bernarda Brauna

Monumentalita díla spočívá nikoli v jeho velikosti, ale ve vnitřní schopnosti vyzařovat emocionální sílu a krásu. Jedním z nejvýznamnějších sochařů epochy baroka se stal právem Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738). Řezbář pocházející z Tyrolska si svůj základní umělecký názor přinesl z Itálie, kde čerpal ze vzorů Berniniho a Michelangela. V roce 1710 máme doloženo Braunovo působení v Čechách a to díky jeho sochařské realizaci sousoší Sv. Luitgardy na Karlově mostě. O dva roky později působí ve službách hraběte Františka Antonína Šporka na Kuksu ve východních Čechách, kde realizuje alegorický soubor křesťanských ctností a neřestí. Toto mimické zrcadlo se stalo v panoptikálním duchu šporkovských geniálních vizí základem pro další spolupráci na panství a vyvrcholilo jeho plastikami v Betlémě u Kuksu, jakož i dalšími zakázkami přesahujícími až do Lysé a Jaroměře. Četné oltáře a plastické výzdoby poukazují na Braunovu plodnost, stejně jako práce pro významné rodiny Černínů, Kolowratů, Buquoyů, Thunů nebo Clam-Gallasů (Atlanti nesoucí balkon na paláci v Husově ulici v Praze). 

Naší dřevěné plastice s půvabným výrazem modlícího se anděla nejlépe odpovídají Braunovy stylově blízké realizace v pražském chrámu sv. Klimenta. Dřevořezba pochází provenienčně z plzeňské Mandlovy sbírky a byla restituována Západočeskou galerií v Plzni.