Kupecký ano i neEXCELENTNÍ CAFFIERIStředověký pokladÚNOS SABINKY OD GIAMBOLOGNYUnikátní dílo italské renesancePoklad z Mantovy v PrazeAlegorie země z rudolfínských sbírekPignoniho KleopatraMramorový zázrakMonumentální Halbax
všechnyFotogalerieNové akvizice ve sbírceRecenze výstav
2019 Červen (2)2018 Srpen (1)2018 Červen (1)2018 Březen (1)2018 Únor (2)2017 Únor (1)2017 Leden (2)2016 Srpen (1)2016 Červen (2)2016 Březen (2)2016 Leden (1)2015 Září (1)2015 Červenec (2)2015 Červen (1)2015 Duben (1)2015 Březen (2)2015 Únor (1)2014 Prosinec (2)2014 Listopad (2)2014 Červenec (1)2014 Červen (3)2014 Květen (4)2014 Duben (1)2014 Březen (2)2014 Leden (1)2013 Prosinec (2)2013 Listopad (1)2013 Říjen (3)2013 Červenec (1)2013 Červen (1)2013 Květen (1)2013 Duben (1)2013 Únor (1)2012 Září (1)2012 Červen (1)2012 Duben (2)2011 Listopad (1)2010 Červen (1)2010 Únor (1)2009 Srpen (1)2008 Leden (1)2004 Říjen (1)2003 Červen (1)
Když jsem v létě připravoval výstavu Alfonse Muchy, prošlo mi rukama téměř celé jeho časné dílo. Pochopil jsem, že cesta hledání vlastního výrazu byla provázena mnoha zkušenostmi, které nebyly myslitelné bez jeho mnnichovského a vídeňského působení. Paříž přišla až později. Mucha začal jako dekorační kreslíř ve vídeňské malířské dílně Burghart-Kautsky, která se podílela na výzdobě středoevropských oper. Po jejím úpadku se v odmdesátých letech 19. století vrátil do Mikulova, kde mu hrabě Khuen, majitel zámku v Hrušovanech, svěřil výzdobu interiérů a stal se i jeho mecenášem. Po té odešel do Mnichova, odkud už vedla cesta, spolu s malířem K.V. Maškem, do Paříže, kam přicházejí v roce 1888. Záhy mnozí nakladatelé odhadnou jeho virtuozní kreslířský talent a Mucha přispívá do časopisů Illustration, Le Figaro Illustré, La Vie Parisienne, Le Monde illustré aj. V roce 1895 u něj objednala plakát Sarah Bernhardtová, která katapultovala Muchovu světovou proslulost. To už byl malíř v zajetí svého secesního ornamentálního rukopisu, jímž nadto originálně přispěl do módního stylu Art Nouveau. Následuje jeho úspěch na Světové výstavě v Paříži 1900 a několik důležitých souborných výstav, mimo jiné ve Vídni a v Praze. V roce 1904 odešel Mucha do Ameriky, kde učil na akademiích v New Yorku a v Chicagu. Tam se také setkal s miliardářem Charlesem Cranem, kterého přesvědčil, aby financoval jeho celoživotní dílo – Slovanskou epopej, kterou Mucha maloval v Čechách, zejména na zámku Zbiroh.
Tajemná dívka, vládkyně světa (jak naznačuje její kradmé gesto k sférické kouli), která v melancholickém a nepřítomném výrazu hledí kamsi do budoucna je Muchovým dílem z období, kdy se etabloval v Paříži a vytvářel četné zakázky, ať už portrétního druhu nebo volné kompozice. Pro jeho tvorbu je typické alegorické vyjadřování směřující k symbolickým námětům. Muchovy ženy a dívky mají zvláštní zasněné oči, které se dívají do dálky. Do věčnosti. Neklidný a přitom ztišený výraz napovídá jakým mistrovstvím Mucha vládl. Jeho obrazy vždy provokovaly a nejvíce pak domácí české publikum, které v Muchově úspěchu často spatřovalo svou nedostatečnost a obnažovalo resentimenty, tolik typické pro ty, kteří neunesou světové uznání geniálního individuálního tvůrce. Navíc tvůrce s etickou výbavou zednářského velmistra oddaného slovanské myšlence, která sama o sobě byla mýtem. Dokud sami nepřijmeme Muchu (stále pokřiveni názory avantgardní generace jeho současníků kritizujících jeho největší odkaz – Slovanskou epopej), nedokážeme být ani dostatečně dospělými v našem rozlišování skutečných hodnot.