Vznešená krása na Hluboké

OSVOBOZOVÁNÍ SENTIMENTU
Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru

Alšova jihočeská galerie
Zámecká jízdárna AJG, Hluboká nad Vltavou čp. 144 
20. dubna – 23. června 2013
 

V jízdárně Alšovy jihočeské galerie na zámku Hluboká nad Vltavou začne v sobotu 20. dubna 2013 výstava s podmanivým názvem OSVOBOZOVÁNÍ SENTIMENTU. Takřka sto dvacet obrazů pochází z předních soukromých sbírek a expozic českých zámků. Společným jmenovatelem je německé, rakouské a české umění 19. století. Pod taktovkou kurátora Adama Hnojila vznikla výstava, kterou lze interpretovat různými slovy. Prolínají se zde díla biedermeieru, romantismu i klasicismu, ale ve skutečnosti ukazuje kurátorův výběr jeho  nejoblíbenější obrazy, kterých se až láskyplně toužil dotýkat a které chtěl vidět pohromadě na jednom místě.

Předpremiéru jeho názoru na umění, který tak trochu žongluje s myšlenkou o dobovém pojetí selankovitého kýče, již zabalil do vznešené výstavy k výročí korunovace Ferdinanda V., jsme před rokem mohli vidět na v Císařské konírně pražského hradu. Ale Osvobozování sentimentu není vůbec o kýči. Je to jiný typ výstavy se stejnými i podobnými exponáty, někde rozšířený, jinde zúžený. Spíše ukazuje dobové umělecké tendence od třicátých do padesátých let 19. století s jistými radiacemi až do let sedmdesátých, kam ještě doznívala setrvačností oblíbená rétorika salonního vkusu. Sentiment je jen pomyslnou spojnicí námětové rozmanitosti děl, která na výstavě uvidíme. V čem je ostatně Kandlerovo Povstání římského lidu proti papeži Řehoři IX., Lepiého Interiér Svatoštěpánského dómu nebo květinové zátiší od Franze Xavera Pettera sentimentální?

Návštěvníci na Hluboké budou moci obdivovat skutečné skvosty jakési imaginární sbírky kurátora umění, který sice nikdy umění nesbíral a podobné poklady by asi těžko shromáždil v dnešní době, nicméně rafinovaná koncepce má poukázat na velmi důležitou skutečnost, že české výtvarné umění v čele s Františkem Tkadlíkem, Josefem Mánesem, Martinem Tejčkem, Josefem Führichem, Vilémem Kandlerem, Quido Mánesem, Adolfem Kosárkem a dalšími se plně vyrovná velkým evropským malířům. Ať už máme na mysli Petera Fendiho, Ferdinanda Georga Waldmüllera, Friedricha Gauermanna či Friedricha Amerlinga, jehož půvabná holčička ze zámku v Třeboni zdobí všechny plakáty, pozvánky a knižní titul výstavy. Podle dobře informovaných zdrojů víme, že tento unikátní portrét je pojištěn na směšných několik desítek tisíc korun, přitom obdobný Amerling restituovaný z vídeňské galerie Belvedere se před pěti lety v aukci prodal za neuvěřitelných jeden milion tři sta tisíc euro. To svědčí nejen o obrovské indolenci státních úřadů, jež by měly lépe chránit svůj majetek, ale také o nepoměru hodnot, jak k nim přistupujeme my a jak k nim přistupují naši západní sousedé. Zmíněný Amerlingův obraz koupili Liechtensteinové. Třeboňský Amerling patřil knížecí rodině Schwarzenbergů a nebýt Adama Hnojila, o jeho existenci bychom dodnes neměli sebemenší tušení. Visel by zastrčený kdesi v temném koutku třeboňského zámku, jako tam – i na mnoha jiných objektech – visí mnoho podobných unikátů.

Jistý kritický problém nastává ve chvíli, kdy se zaměříme na skutečný národnostní charakter obsažených jmen na výstavě. Je Josef Führich Čech nebo Rakušan? Je Vilém Kandler český Němec nebo německý malíř? Můžeme považovat Maxe Haushofera za naturalizovaného Čecha? A je vůbec Josef Mánes, který mluvil německy, naším malířem? Není snadné operovat s pojmem středoevropské umění a vytěsnit všechny národnostní klišé a módní škatulky do tohoto poněkud nic neříkajícího geografického ohraničení. Nekomplikujeme si situaci touto "soft" výstavou příliš? Co vlastně je jejím skutečným smyslem a spojnicí? Pouze krásné obrazy a líbezně hladký vkus jejího kurátora. Všechno je zaměnitelné jako v chytrém puzzle. Doprovodný katalog nenabízí příliš mnoho komplikovaných odpovědí na fakt, co je sentiment? Je spíš příjemnou rousseauovsky lehce ekvilibrující procházkou po vznešené kráse minulosti.

Hádankou je například rozměrný obraz Heinricha Fügera, jemuž je připsán. Tento monumentální exponát z kláštera v Plasech dosud unikal odbornému bádání. Jak je možné, že tak skvostné dílo zůstalo nepovšimnuto? Jeho interpretací se bohužel Adam Hnojil ještě nestačil zabývat ani v půvabné publikaci, kde měl příležitost lépe ozřejmit jisté důvody autorského srovnání s jinými pracemi. Výstava i její doprovodný katalog poodkrývá roušku nad díly skrývajícími se v zámeckých sbírkách, jejichž fondy by neměly zůstat opomenuty v širším uměleckohistorickém diskursu.

O opravdové poklady na výstavě v zámecké jízdárně na Hluboké nebude nouze. Květinová zátiší, alpské krajiny, italizující žánry, historické scény – to všechno čeká na návštěvníky až do 23. června v Alšově jihočeské galerii. 8. června od 19:00 h proběhne na zámku galerijní noc, nad níž převzal záštitu místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí kníže Karel Schwarzenberg, důstojný reprezentant rodu, s nímž jsou dějiny jižních Čech historicky spjaty.